„Soustředíme se na padající listy, ale nevšímáme si zdraví kmene a kořenového systému.“
Tento citát přesně vystihuje náš současný přístup k medicíně a zdraví. Většinu naší pozornosti a finančních prostředků věnujeme léčbě jednotlivých nemocí, které přicházejí s věkem nebo nezdravým životním stylem, aniž bychom se zaměřili na základní příčinu, která tyto onemocnění spojuje – samotný biologický proces stárnutí.
Proč je stárnutí jedním z největších problémů současného světa?
- Stárnutí je největším rizikovým faktorem a společným jmenovatelem většiny chronických onemocnění. S postupujícím věkem se významně zvyšuje riziko neurodegenerativních onemocnění (jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba), kardiovaskulárních onemocnění, metabolických onemocnění (například diabetes), muskuloskeletálních onemocnění a onemocnění imunitního systému. Dle aktuálních dat CDC trpí 60 % dospělé populace minimálně jedním chronickým onemocněním!
- Stárnutí samo o sobě je „progresivním fyziologickým procesem“, který vede k poklesu funkce tkání a buněk. Je to všudypřítomný biologický proces, který vede k postupnému poklesu fyzických funkcí ve všech orgánových systémech. I přesto, že se týká každého z nás, je tento biologický proces velmi málo prozkoumaný. Oficiální financování výzkumu stárnutí v USA tvoří asi jen 0,5 % celkového rozpočtu NIH (americký National Institutes of Health).
- Současná reaktivní medicína se zaměřuje na „opravy“ následků stárnutí, nikoli na jeho příčiny. V současnosti vynakládáme obrovské částky na léčbu jednotlivých nemocí, které by v takovém měřítku ani neexistovaly, kdybychom měli stárnutí pod kontrolou. Je to jako bychom se snažili záplatovat díry na rozpadajícím se mostě, aniž bychom zkontrolovali jeho nosné pilíře. Stačí se podívat na výzkum léčby Alzheimerovy choroby a mnoho slepých uliček – navzdory miliardovým investicím nemáme dosud účinnou léčbu.
- Tento přístup je dlouhodobě neudržitelný. S prodlužujícím se průměrným věkem a rostoucím počtem starších lidí se chronická onemocnění stávají hlavní příčinou invalidity a úmrtí. Pokud se nezaměříme na výzkum biologie stárnutí, hrozí nám, že se naše systémy zdravotní péče zhroutí pod tíhou rostoucího počtu lidí, kteří sice žijí déle, ale v horším zdravotním stavu. Nejde jen o to žít déle, ale především o to „zůstat funkční“ i v pozdějším věku. Bohužel za poslední dekády se prodlužuje délka života, kterou strávíme s chronickými onemocněními, v bolestech a ztrácíme samostatnost (tzv. healthspan-lifespan gap). Dle výzkumů v roce 2000 toto období, které jsme trávili globálně v nemoci, trvalo v průměru 8,5 roku, zatímco v roce 2019 již 9,6 let, což je nárůst o 13%! V České republice jsme na tom ještě mnohem hůře a toto období trvá zhruba 17 let (data ČSÚ, OECD).
- Naše populace v zemích s vyšší příjmovou kategorií již v současné době vymírají kvůli nízké porodnosti. Globální trend rostoucí světové populace se dle predikcí obrátí kolem roku 2080. V roce 2024 byla úhrnná plodnost v České republice 1,37 dítěte na jednu ženu. Tato nízká porodnost znamená, že za jednu generaci se populace zmenší zhruba o třetinu! Tento pokles má vážné důsledky pro ekonomiku, důchodový systém a další oblasti společnosti.
Proč by se měl o stárnutí zajímat každý z nás?
- Stárnutí se týká každého. Je to v současné době nevyhnutelný biologický proces. Pochopení jeho mechanismů nám může pomoci lépe předcházet zdravotním problémům a udržet si kvalitu života co nejdéle.
- Výzkum stárnutí otevírá dveře k novým intervencím a léčbám. Současný výzkum se intenzivně zabývá pochopením toho, jak různé vnitřní a vnější faktory (jako je nestabilita genomu, dysfunkce telomer, epigenetické změny, ztráta proteostázy, mitochondriální dysfunkce, buněčné stárnutí) ovlivňují proces stárnutí. Důkladný výzkum patogeneze stárnutí může vést k identifikaci intervencí, které podporují zdraví a dlouhověkost (jako je kalorická restrikce, transplantace mikrobioty nebo určité nutriční intervence), a klinických metod léčby nemocí souvisejících se stárnutím (odstranění senescentních buněk, terapie kmenovými buňkami, genové modifikace, buněčné reprogramování atp.).
- Zaměření intervencí na stárnutí má potenciál přinést revoluci v medicíně. Místo neustálého léčení jednotlivých nemocí bychom se měli zaměřit na zpomalení samotného procesu stárnutí, čímž bychom výrazně snížili riziko mnoha onemocnění najednou. Dokud se nezaměříme na buněčné a systémové mechanismy samotného stárnutí, pouze se učíme pomaleji selhávat v léčbě nemocí.
- Příroda a výzkumy v laboratořích nám ukazují, že zpomalit nebo dokonce zastavit stárnutí je možné. Příkladem může být africký hlodavec s unikátním eusociálním stylem života, který popírá biologické zákony (konkrétně Gompertzův zákon) a jeho riziko úmrtí nevzrůstá s věkem. Označuje se jako rypoš lysý neboli Heterocephalus glaber. Pojďme se zaměřit na výzkum těchto živočichů, protože se od nich můžeme leccos naučit.
- Stárnutí je tím největším zdrojem utrpení a bolesti na světě. Aktuálně je na Zemi přibližně 8 miliard lidí a každý z nás podléhá stárnutí. V průměru poslední dekádu našeho života strávíme obvykle v bolestech a s chronickými onemocněními, případně ztrácíme samostatnost. I když si spousta z nás stáří idealizuje, dle statistik je jen malá pravděpodobnost, že člověk minimálně posledních několik let nebude trpět a zemře ve spánku.
- Obvykle máme tendenci chápat stárnutí jako něco přirozeného a neměnného. Podobně jsme v minulosti vnímali i spoustu onemocnění a nedokázali jsme si představit, že člověk někdy bude létat nebo přistane na měsíci, dokud k tomu nedošlo. Obojí se navíc odehrálo během jednoho století! Jinými slovy za jedno jediné století jsme přešli od několika vteřin ve vzduchu k cestování vesmírem – fascinující, že?
Je nejvyšší čas přestat záplatovat následky a soustředit se na samotný kauzální faktor chronických onemocnění, kterým je stárnutí. Pokud tedy chceme skutečně signifikantně snížit prevalenci chronických onemocnění a prodloužit zdravou část našeho života, musíme přesměrovat naši pozornost a investice do výzkumu biologie stárnutí. Nejde jen o věk, kterého se dožijeme, ale o to, jak kvalitně tyto roky prožijeme. Budoucnost medicíny není v boji s jednotlivými nemocemi, ale v pochopení samotného procesu stárnutí. Připojte se k této vizi a buďte součástí změny.
Mohu udělat pro podporu zdraví a dlouhověkosti něco již nyní? Samozřejmě! I když stále neznáme jeden lék nebo zázračný suplement proti stárnutí, který by prokazatelně prodlužoval u člověka život, můžeme velmi výrazně zlepšit naše zdraví a případně i prodloužit náš život tzv. základními pilíři dlouhověkosti, jako je pohyb, spánek, výživa, duševní zdraví a další faktory zdravého životního stylu. Navíc, pokud dnes prodloužíme náš život těmito režimovými opatřeními, třeba jen o pár let, máme automaticky vyšší šanci, že medicína, pokroky v AI nebo nanotechnologiích nám opravdu v budoucnu dokáží život signifikantně prodloužit a především zvýšit jeho kvalitu.
Pokud vás zajímá více informací o dlouhověkosti a zdravotní prevenci, budu rád, když se podíváte i na můj YouTube kanál, kde moderní formou popularizuji vědecky podložené informace.
https://www.youtube.com/@miloslavsindelar1632
